Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobnosti:

Josef Karásek ( 1848 – 1908 ), kněz řádu premonstrátů, slavné sliby složil a kněžské svěcení přijal roku 1871.Od roku 1893 byl opatem novoříšského premonstrátského kláštera. V Rozseči dal postavit kostel Božského srdce Páně, první kostel tohotozasvěcení na Moravě a patrně i v českých zemích.Obrazek
Obrazek

 















Jan Novák
( 1888 – 1972 ), zemědělec, radní a starosta obce. Mimořádně se zasloužil o stavbu rozsečského kostela Božského srdce Páně. Byl za to vyznamenán papežským řádem „Pro Ecclesia et Pontifice“, založeným papežem Lvem XIII. v roce 1888. V roce 1924 založil „Pamětní knihu rodu Novákova“ na č. 20, kterou zpětně doplnil až do roku 1589.


PhDr. Prokop Novák ( 1927 – 1992 ), pedagog, psycholog, básník. Bratr Richarda, Obrazekbratranec skladatele Jana z Nové Říše ). Brněnskou univerzitu, obor dějiny umění, absolvoval v roce 1950. Odmítl vstoupil do KSČ a proto byl přeložen jako učitel na Ostravsko a Karvinsko. V roce 1953 absolvoval obor psychologie – pedagogika. V letech 1959 – 1966 působil na ostravské filosofické fakultě, v roce 1966 vyhrál konkurz a nastoupil na filosofickou fakultu do Brna. Po roce 1974 pak působil ve Výzkumném ústavu pediatrickém. V roce 1988 onemocněl a o čtyři roky později zemřel. Jeho nekrolog publikoval L. Míček v univerzitním čtvrtletníku Univerzitas č. 1, rok 1993. Prokop Novák je rovněž autorem řady básní a próz jen z velmi malé části příležitostně publikovaných. Jsou to např. básnické sbírky „Vánky a pozorovánky“, „Integrující proměnné“ aj.


Richard Novák
( *1931 ), operní pěvec, bratr Prokopa, bratranec Jana Nováka z ObrazekNové Říše. Studia na Brněnské konzervatoři dokončil roku 1955. Žije v Brně. Jako zpěvák – basista, získal roku 1961druhou velkou cenu mužských hlasů v Toulouse a o rok později znovu v Holandsku. Uplatňoval se jako vynikající pěvec ve vážných i komických rolích. K pohostinským vystoupením je zván do mnoha měst české republiky i do zahraničí. Je autorem řady úspěšných skladeb jak komorních a orchestrálních, tak vokálních. Jeho rodný domek stával pod hrází někdejšího rybníka, dnes dětského hřiště, vedle čísla 41. Za celoživotní pěveckou interpretaci významných světových děl obdržel roku 2002 cenu T

 

Obrazek




Antonín Václav Slavíček ( 1895 – 1938 ), malíř, grafik a ilustrátor, rodák z ObrazekRozseče. Absolvent měšťanky v Dačicích studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole malířství a grafiku. Roku 1915 narukoval na ruskou frontu a ještě téhož roku upadl do zajetí. Vzápětí těžce onemocněl. Koncem války se však mohl věnovat kreslení a malování. Do vlasti se vrátil roku 1921 s podlomeným zdravím. Po návratu žil v hájovně u Olšan a v Olšanech. Stýkal se s Josefem Florianem a ilustroval některé knihy Dobrého díla. Nakonec se usadil v Telči. V roce 1926 podnikl několikaměsíční studijní cestu do Paříže a do severní Itálie, kde se zabýval starými mistry a byzantským uměním v okolí Raveny. Následujícího roku se chtěl vypravit do Sovětského svazu, jeho cesta však nebyla sovětskou stranou povolena. Koncem třicátých let se jeho nemoc opět zhoršila. Byl operován v Jihlavě, ale ne příliš úspěšně. Zemřel po druhé operaci ve Zlíně. V roce 1975 byla na jeho rodném domě č.3 odhalena pamětní deska. Viz i podrobnější samostatný medailon.


Petr Stejskal OPrem (1863 - 1945),
narodil se v Božeticích v Čechách, obecnou Obrazekškolu navštěvoval v rodišti, v letech 1878 - 1880 studoval na nižším gymnáziu v Plzni, a pak do roku 1884 vyšší gymnázium v Jindřichově Hradci. První ročník bohosloveckého ústavu ve Štýrském Hradci studoval ve školním roce 1885 - 86, následujícího roku nastoupil jako novic do řádu premonstrátů v Nové Říši. Studium bohosloví dokončil v letech 1888 - 1891 na bohosloveckém ústavu v Brně. V roce 1891 složil rovněž slavné řádové sliby.
Od dubna 1893 převzal vyučování náboženství na obecné škole v Rozseči po P. Janu Baptistovi Janouškovi OPraem. Od září roku 1908 se pak stal farářem v nově zřízené rozsečské farnosti. Dne 10. září 1928 zahájil psaní obecní kroniky, kterou vedl dvanáct roků.


Antonín Tomek ( 1963 – 2000 ), zabýval se historií Rozseče. Publikoval krátkou historii obce ve dvoustránkovém letáku „Rozsečský zpravodaj 1999“. Je autorem dvou pohlednic s rozsečskými náměty a jedné poutní pohlednice z Nepomuk.


V obci bydlela na Familkách v č. 45 rodina Zachova, z nich pocházeli dva vynikající lidoví umělci - řezbáři a malíři. Mladším z nich byl František Zach ( *1913 ). Jejich práce jsou roztroušeny po okolních obcích, většinou v soukromém majetku. Vyřezávali kříže, různé světce, ale i ptáčky, zvířata, rámy k obrazům nebo zrcadlům a garnyže. Malovali obrázky převážně s církevní tematikou, vzácněji i krajiny. Svou řezbářskou dovedností přiváděli k úžasu i profesionální sochaře a řezbáře. Vynikajícím řezbářem byl již jeho otec, který svým uměním zaujal kněze,básníka a malíře Sigismunda Boušku a stolaře a řezbáře Jana Zejdu – oba dva pobývali a pracovali v N. Říši, Zejda pak i v Rozseči. Řezbářský talent zdědil po F. Zachovi i vnuk, který se však nežije v Rozseči a touto činností se zabývá jen málo. Řezbářské umění se v rodině vyskytovalo však již v několika předchozích generacích. Josef Zach z Rozseče se přiženil kolem roku 1820 na dům č. 34 do Martínkova. Josef Zach ( 1850 – 1928 ) se vyučil ve Vídni tesařem. Oženil se v Martínkově. Pracoval v Lesonicích, Krásonicích, mimo zajímavé práce ve svém oboru, jako byl letohrádek ve tvaru hvězdy a různé ozdobné zahradní besídky vyřezával dřevěné štíty domů a různé drobné ozdoby. Jeho syn Josef ( * 1876 ) byl rovněž zručným tesařem, ale také vyhledávaným klarinetistou.

 

(RZ)